VZNIK A PŘEDVÁLEČNÁ ÉRA (1931 – 1945)

Prvopočátky fotbalu na Bohumínsku spadají do dvacátých let minulého století, ale průlom přichází až
v roce 1931, kdy jsou založeny dva kluby – AFK Bohumín a SK Odra Pudlov. Oba jsou zařazeny do 1.B třídy Těšínské župy fotbalové a střídavě se pohybují mezi 1.A a 1.B třídou. Válečná léta přerušila dění v obou klubech a jejich činnost byla obnovena až v červnu 1945.

DERBY DVOU KLUBŮ (1946 – 1960)

Léta padesátá v československém fotbale charakterizují reorganizace, a tak se mění i názvy místních klubů. V roce 1948 vzniká z AFK Bohumín nový klub pod názvem Baník Bohumínské železárny Gustava Klimenta (BŽKG) a SK Odra Pudlov se mění na Baník Drátovny Pudlov. Oba celky spolu hrají v krajské soutěži.

Dne 5. srpna 1956 otevírá Baník BŽGK slavnostně nový stadion na Revoluční ulici u železáren, kterému se přezdívá „Na Faji“. O rok později pak Drátovny (později Baník Pudlov) postupuje z 1.A třídy do třetí nejvyšší soutěže ČSR, která nese název Moravská divize.

V roce 1958 dochází ke sloučení podniků BŽGK a Drátoven v Železárny a drátovny, národní podnik. Název klubu BŽGK se mění na ŽD Bohumín. V sezoně 1959/60 už bojují obě mužstva v divizi a vzájemné souboje jsou velkým tahákem. Za zmínku stojí podzimní derby obou rivalů, ve kterém bezbrankovou remízu sleduje rekordních 5500 diváků. ŽD Bohumín končí na 5. místě, Pudlov na osmém.

ÚSPĚCHY I PRVNÍ SLOUČENÍ (1960 – 1989)

Toto období je možno hodnotit jako období největších úspěchů fotbalu v Bohumíně. Až do roku 1963 oba kluby bojují v Krajském přeboru (divizi), pak ale ŽD Bohumín končí na 4. místě, zatímco Baník Pudlov potká sestup do 1.A třídy. V roce 1967 pak ŽD Bohumín z Moravské divize postupuje do III. národní ligy.

V nové soutěži si vede tým úspěšně a v ročníku 1971/72 přichází konečně to, na co fotbaloví příznivci ve městě čekali čtyřicet let. Suverénní vítězství v III. národní lize se ziskem 40 bodů znamená postup do II. celostátní fotbalové ligy. Na úspěchu se podíleli hráči Kotrla, Řezníček, Javorek, Stryk, Stloukal, Chrenko, Hrdý, Kaspřák, Poštulka, Noga, Nováček, Frič, Brezo, Krystek, Svoboda, Valík, Hajník, Marx.

V Bohumíně se hraje poprvé druhá nejvyšší federální soutěž a mužstvu pod vedením trenéra Miloslava Pouby se staví věhlasní soupeři jako Bohemians Praha, Inter Bratislava, Trenčín, Kladno, Pardubice, Gottwaldov, Vítkovice, MŽ Olomouc, Třinec a další.

V roce 1973 dochází k historickému kroku. ŽD Bohumín a ŽD Pudlov, nesoucí jméno jednoho podniku, se slučují v tělovýchovnou jednotu s názvem TJ ŽD Bohumín. Název Pudlova hrajícího 1.A třídu se mění na TJ ŽD Bohumín B. První tým třikrát ze druhé ligy sestoupil a ve dvou případech opět vybojoval postup. V roce 1977 navíc dosahují výrazného úspěchu i dorostenci, kteří postupují do celostátní dorostenecké ligy.

VZESTUP A KRUTÝ PÁD (1990 – 2005)

V sezóně 1992/93 přichází historicky třetí a poslední postup do II. ligy, kam tým vytáhl trenér Miloslav Bialek. Už v létě však přicházejí ekonomické potíže a zvažuje se, že se mužstvo do soutěže nakonec vůbec nepřihlásí. Bohumín ale nakonec přece jen druhou ligou hraje, ovšem nevyhne se umístění na sestupové příčce společně se Znojmem.

V létě 1994 ovšem přichází dramatická změna. Do klubu přichází velice silný partner z jižní Moravy, klub se během několika týdnů přejmenovává na FC Bohumín, následně na FC Dipol Bohumín a sezónu zahajuje s vysokými ambicemi jako FC Coring Bohumín. Kromě toho padne na ligovém shromáždění klubů I. a II. ligy rozhodnutí, že se druhá liga rozšíří na 18 účastníků.

Bohumín se tak jako zázrakem po sestupu znovu objevuje administrativním zásahem na druholigové mapě. Dres týmu oblékají i hráči jako Milan Lednický, Pavol Švantner, bratři Michal a Martin Guzikové, Peter Drozd, František Kunzo, Roman Chudík, Jaroslav Marx a další.

Po tragickém startu do soutěže Bohumínští končí spanilou jízdou ve druhé polovině sezóny na nesestupové příčce, jenže po sezóně klub opouštějí jihomoravští majitelé, vedení odhlašuje mužstvo ze druhé ligy a následně už znovu TJ ŽD Bohumín nastupuje na dva roky do třetí Moravskoslezské fotbalové ligy (MSFL). Pád ale nekončí, pouze rok zůstává klub v divizi a následně sestupuje až do Slezské fotbalové župy (krajský přebor).

Slavná éra bohumínského fotbalu je pryč a klub se doslova trápí pro nedostatečné ekonomické zázemí. V té době i zaniká hřiště v Pudlově, na jehož místě je vybudována továrna, a tak klub užívá tři areály – bývalý stadion Rapidu Skřečoň na Janáčkově ulici v Parku Petra Bezruče, stadion „Na Faji“ na Revoluční ulici a hřiště ve Vrbici.

SLOUČENÍ A NÁVRAT DO DIVIZE (2006-2017).

Dne 23. února 2006 proběhlo jednání zástupců fotbalových oddílů TJ Bohumín (už dříve z názvu TJ vypadlo jméno titulárního partnera poté, co společnost Železárny a drátovny sport přestala podporovat) a FC Sokol Rapid Skřečoň. Na programu jednání bylo prověřit možnosti sloučení klubů. Byl ustanoven přípravný výbor, zástupci k jednání s Městem Bohumín a začala vznikat koncepce sportovní činnosti nově vznikajícího subjektu.

Záměrem sloučení byla snaha pozvednout sportovní úroveň, aktivněji působit zejména na výchovu mládeže, a tím navázat na dobrou tradici fotbalu v Bohumíně. Šlo také o důležitý aspekt netříštit sportovní zájmy a finanční prostředky v rámci obou současných klubů, působících na úrovni krajského přeboru a 1.A třídy.

Na valné hromadě 19. května 2006 její členové odsouhlasili sloučení klubů TJ Bohumín a FC Sokol Rapid Skřečoň, byl schválen nový výbor, název FK Bohumín i symboly klubu tj. znak a barvy. Předsedou FK Bohumín byl zvolen Aleš Kvíčala. Sloučení obou klubů bylo uskutečněno ke dni 1. 7. 2006.

Výbor pracoval ve složení Aleš Kvíčala (předseda), Jiří Šrámek (místopředseda), Panagiotis Vasiliu, Ivo Matula, Karel Franek, Miroslav Křan, Stanislav Tomaštík, Roman Honysz, Jiří Ježíšek, Miroslav Bialek. Ve funkci předsedy poté vystřídal Aleše Kvíčalu dosavadní člen výboru František Ježíšek, první tým se pevně usadil v krajském přeboru.

Velké změny zaznamenal klub na valné hromadě v lednu roku 2012. Do čela byl jednomyslně zvolen Lukáš Fluxa, místopředsedou FK Bohumín se stal Panagiotis Vasiliu a ve výboru začali pracovat Vladimír Vyrobik, Petr Lakomý, Milan Srniček a jeho bratr Pavel, někdejší úspěšný reprezentační brankář. Podařil se i převod areálu v Parku Petra Bezruče na městskou společnost Bospor.

První sezónou nového vedení a staronového kouče Marka Poštulky byl ročník 2012/13, kdy A mužstvo nasbíralo 47 bodů a skončilo na 5. pozici krajského přeboru. Zároveň město zahájilo rekonstrukci zdevastované škvárové plochy v sousedství hlavního hřiště, kde vznikla nákladem více než 3 miliónů korun druhá travnatá plocha s umělou závlahou, sloužící především tréninkovým účelům mládeže. S nostalgií se klub rozloučil s areálem na Faji, který byl zdemolován a začal sloužit jiným účelům.

V sezóně 2013/14 se muži umístili se 40 body na 9. příčce a další v letní přestávce k týmu přišel nový kouč Bohuš Keler. Město započalo i stavbu kryté tribuny pro 250 sedících diváků za téměř tři milióny korun a zdálo se, že klub čekají pozitivní vyhlídky do budoucna. Jenže opak byl pravdou. Realizační firma se stavbou notně otálela, několikrát došlo k nepřevzetí jejích součástí, a nedařilo se ani na hřišti. V průběhu sezóny byla nutná i trenérská výměna, mladý kouč  Aleš Neuwirth však s týmem obsadil až 15. místo v krajském přeboru se ziskem 33 bodů. Bylo štěstím, že ze soutěže nikdo nesestupoval…

V létě roku 2015 se mužstva opět ujal Marek Poštulka s asistentem Martinem Kempným. Po složitém začátku se tým dal dohromady, došlo konečně i k otevření tribuny a na konci sezóny díky povedenému jaru Bohumínští vyrovnali historicky nejvyšší počet nasbíraných bodů (47), což stačilo na nejlepší umístění v desetileté historii klubu – čtvrtému místu v krajském přeboru. V průběhu roku byla také za více než 300 tisíc korun realizována umělá závlaha i na hlavním hřišti. Smutný okamžik ale přišel na přelom roku, kdy po náhlém selhání zemřel nejslavnější hráč klubu a bývalý člen výboru Pavel Srniček.

Před sezónou 2016/17 se téměř tisíc diváků přišlo podívat na benefici, při níž stadion za parkem dostal honosnější název Fotbalový areál Pavla Srnička, a u vstupní brány byla odhalena pamětní deska, připomínající kariéru bývalého reprezentačního brankáře. Klub pořídil nové střídačky a ty si v přípravném utkání vyzkoušel i nováček nejvyšší soutěže z Karviné, který se v Bohumíně před 1350 diváky střetl s druholigovým Baníkem Ostrava (1:1).

V sezóně pak stabilizovaný tým Bosporu suverénně opanoval krajský přebor, a i přes snahu Heřmanic si nakonec vybojovali bohumínští fotbalisté po 19 letech návrat do divize. V tabulce nakonec měli náskok osmi bodů. Celková bilance: 30 zápasů, 67 bodů za 21 vítězství, 4 remízy a 5 porážek při skóre 67:26. Nejlepším střelcem byl David Jatagandzidis se 17 trefami. K tomu navíc vyhráli svěřenci trenéra Marka Poštulky další dvě trofeje – Pohár Okresního fotbalového svazu Karviná a následně i Pohár MS KFS.

KLID V DIVIZI (2017 – )

Do čtvrté nejvyšší soutěže vstoupil Bospor doma 6. srpna 2017, v duelu nováčků skupiny E proti Ústí gól nepadl. Bohumíňáci se trápili střelecky, a prvního vítězství se proto dočkali až v sedmém duelu v Hranicích. Následoval blok dalších šesti utkání bez porážky, čímž se celek přesunul do klidných vod tabulky. Na jaře byly výkony týmu nestabilní, na což trenér Marek Poštulka zareagoval svou rezignací. Vystřídal jej Martin Špička, který poprvé tým vedl 16. května v Ústí (prohra 2:3). Sezónu tým zakončil na 10. místě tabulky se 37 body s bilancí 9 výher, 10 remíz a 11 porážek a aktivním skóre 49:47.

Další sezóna 2018/19 byl nadlouho poslední, která se dohrála do konce. Bospor v ní střídal lepší momenty s horšími, ale nakonec se vyšplhal na 6. pozici se 49 získanými body, což byl výrazný posun proti prvnímu roku ve čtvrté nejvyšší soutěži. Výrazně na sebe střelecky upozornili dva borci – Jakub Padých vstřelil 17 branek, Milan Halaška měl na kontě jen o tři trefy méně.

Na začátku nové sezóny došlo ke změně na pozici předsedy klubu. Po sedmi letech kvůli velkému pracovnímu vytížení Lukáš Fluxa předal na valné hromadě 9. září 2019 žezlo prvního muže Ivoši Cichoňovi. Místopředsedou zůstal Panagiotis Vasiliu, ve výboru působili Jozef Osvald, Petr Lakomý, Petr Bijok a Adam Csakvary.

Po reorganizaci se moravská část soutěže rozdělila na tři skupiny po 14 družstvech, a Bospor se tak posunul do divize F. První tři zápasy mužstvo nezvládlo, ale pak se rozjelo k velkolepé jízdě, díky které se po podzimu posunulo na 6. místo s 23 body. Jenže v únoru svět zasáhla pandemie nemoci covid-19 a jarní část fotbalových soutěží byla zrušena. Tabulka se neuzavírala.

Během léta se fotbal s omezeními zase rozjel a do sezóny 2020/21 vstupoval Bospor s poměrně vysokými ambicemi. Kádr získal na kvalitě, byť už v něm nefiguroval kanonýr Jakub Padých, který během kalendářního roku 2019 zaznamenal třicet branek a sáhl po něm třetiligový Hlučín. Výběr Martina Špičky potvrzoval kvalitu, sezónu zahájil šesti výhrami v řadě, ale pak přece jen klesl za Karvinou B na druhou příčku. Tři kola před koncem podzimu byla soutěž z důvodu druhé vlny pandemie opět přerušena, a na jaře se fotbal nehrál. Výsledky se tak opět nepočítaly do statistik.

Největším otazníkem dalšího ročníku 2021/22 bylo, zda se jej konečně podaří dokončit. Od září se do pozice předsedy klubu znovu vrátil Lukáš Fluxa, na podzim to ale týmu trenéra Martina Špičky moc neladilo. Deváté místo bylo zklamáním, ovšem tým to nakoplo k důkladné přípravě na jaro, a to se naopak povedlo nad očekávání! Muži Bosporu nejen neprohráli, ale posledních devět mistrovských zápasů zvládli dokonce bez ztráty bodu! Za vítězným Frýdlantem zaostali o dva body a zaznamenali rozhodně nejúspěšnější sezónu ve čtvrté nejvyšší soutěži.

Sezóna 2022/23 nevybočila ze zajetých kolejí. Tým Martina Špičky obsadil 5. místo v divizi F, když ještě čtyři kola před koncem ztrácel na nakonec postupující Karvinou B tři body, ale nepovedený finiš naděje na zajímavé umístění zhatil. Dorost se pohyboval na předních příčkách krajské skupiny a týmy starších žáků po postupu do krajského přeboru se vyhnuly záchranářským starostem.

Zpracoval a podklady dodal Stanislav Tomaštík, Igor Bruzl