Racko: Pohár s Karvinou byl zážitek

19.6.2026

Do hodnocení sezóny s trenérem Bosporu jsme se nepustili hned. Filip Racko dostal pár dnů na vydechnutí, a tak skončený ročník důkladně probíral už s odstupem času i chladnou hlavou.

Trenér, co se letos povedlo?

Určitě to – a poslední dobou se to daří už opakovaně – že se začleňuje větší počet kluků z Bohumína a přilehlého okolí nejen do týmu, ale především i na hřiště. Těch přespolních je stále méně. Je to super, přesně touhle cestou chceme jít i do budoucna. Rádi bychom stavěli mužstvo na hráčích, kteří mají vztah ke klubu i městu. Teď to bude platit i o dorostencích, ale k tomu se ještě asi dostaneme…

A povedla se určitě ofenzíva. Byli jsme produktivní, což byl i klíč k celkovému počtu 56 získaných bodů a čtvrtému místu v tabulce. Hra dopředu v našem podání určitě stála za to.

A co se naopak nepovedlo?

Nevyšly nám vstupy do podzimu, ani do jara. V úvodních zápasech s Novým Jičínem jsme poztráceli důležitých pět bodů, které nás pak v konečném účtování mrzely. Utkání se nám nepovedla hlavně výsledkově, herně to až na první poločas v Novém Jičíně nebylo špatné. V prvním kole na podzim to byl doma úplný extrém. Já snad nezažil zápas, abychom tak dominovali, a nakonec neměli ani bod. To samé platilo i o začátku jara. Na umělce v Novém Jičíně to byl těžký duel, prohrávali jsme 0:2, ale nakonec jsme výsledek mohli klidně i otočit, ovšem byla z toho bohužel jen remíza.

A musím celkově zmínit i naši defenzivní činnost. Tam to v sezóně nebylo úplně stoprocentní.

Který zápas považujete v sezóně za nejlepší?

V živé paměti máme samozřejmě ještě vítězné derby s Havířovem, které mělo všechno. Přišlo hodně lidí, byla dobrá kulisa, obě mužstva do zápasu dala velikou energii. Bylo to otevřené, hrálo se nahoru dolů bez nějakého velkého bránění, padlo hodně branek, a ještě jsme zvítězili.

Ale super byl i pohár s Karvinou. Sice jsme prohráli 1:6, ale myslím si, že jsme se neměli za co stydět. Všechny ty věci kolem postupů v MOL Cupu byly pro nás něčím novým, a byl to určitě zážitek pro samotné hráče i pro naše fanoušky.

Vybaví se vám i nějaký nepříjemný moment?

Za mě jednoznačně spousta vážných zranění, protože jsme herně podle mě nikde vyloženě nepropadli. Tolik těžkých úrazů a přetržených křížových vazů v sezóně nepamatuji. Má to nejen přesah do dalšího ročníku, ale bohužel to klukům zasahuje i do osobního života. To byla asi největší kaňka na celé sezóně a mrzí mě, že někteří kluci budou fakt ještě dlouho chybět.

Překvapil vás pozitivně některý z hráčů?

Ani bych neřekl, že překvapil, ale Aleš Mooc prostě letos ukázal, co v něm je. Naše ofenziva na jeho schopnostech hodně stála, k těm dvaadvaceti gólům přidal i spoustu asistencí a táhl mužstvo směrem dopředu. Velký potenciál měl určitě vždycky, ale letos to na hřišti předvedl na plné pecky. Sedlo mu to neskutečně, opravdu klobouk dolů.

Byl naopak někdo, od koho se čekalo víc?

Myslím si, že nikdo nezklamal, i když někdo byl třeba vidět víc, a jiný méně. Co mě však hodně mrzí, to byla ztráta Davida Smilka. Ve druhém zápase sezóny mu soupeř v Pusté Polomi přivodil těžké zranění kotníku a přiznám se, že i já si to dost vyčítám. Zápas byl rozhodnutý a pořád si říkám, že jsem ho tam na posledních dvacet minut neměl dávat, a mohl jsem jej šetřit na další kolo… Bohužel, stalo se. „Smilda“ promarodil celý podzim, a když jsme si říkali, že bude v podstatě novou posilou pro jaro, tak se ukázalo, že to zranění je vážnější, než se možná původně zdálo. Trápí se s kotníkem doteď a je otázka, zda bude ještě moci hrát fotbal na takové úrovni. To mě hrozně mrzí, měli jsme s ním daleko větší plány, které jsme bohužel vinou vážného zranění nemohli zatím uskutečnit.

Když se řekne sezóna 2025/26, který moment se vám na první dobrou vybaví hned v hlavě?

Asi los 2. kola MOL Cupu. Koukali jsme na to a najednou se nám splnilo to, co jsme si přáli. Zápas s prvoligovou Karvinou. Byl to velký svátek, na který budu ještě asi dlouho vzpomínat.

Jak byste zhodnotil letošní ročník soutěže?

Asi byl vyrovnanější, než ty předešlé. Nenašel se žádný tým, který by ostatní přejel, špička se rozšířila. Pět prvních týmů v tabulce si bralo body navzájem, ale uměly překvapit i celky z těch nižších pater. Snad kromě Českého Těšína tam nebyl velký skok, nikdo vysloveně nepropadl. Na každý zápas jsme se museli připravit na sto procent, nikdo nepůsobil vysloveně odevzdaně.

Dali jste rekordních 81 gólů. Čím si takovou produktivitu vysvětlujete?

Už jsem mluvil o Alešovi Moocovi, kterému to letos neskutečně sedlo a možná půlka gólů šla za ním, ale prosazovali se i další. Před sezónou přišel „Gomez“ (Tomasz Gomola), dal dvanáct branek a věřím, že kdyby se nezranil v závěru, tak by jich měl na kontě ještě víc. Hodně produktivní byl i „Vaňous“ (Martin Váňa), v některých zápasech až extrémně, v zimě přišel Lukáš Duda, který taky přispěl šesti trefami. Prostě ta kvalita směrem dopředu je u nás teď velká. A možná tím i šla malinko stranou defenzíva. Kluci si věřili, že některé soupeře dokážeme jednoduše přestřílet, a vsadili jsme na to. Ostatně i já mám raději, když zápas skončí 4:3, než třeba jenom 1:0. Pro naše gólmany to nebylo asi super, ale pořád si myslím, že ta týmová radost ze vstřelené branky jen nejvíc. Na kvalitní útočné hře chceme sázet i příští rok a myslím si, že můžeme být hodně zajímaví…

Naopak obranná fáze v sezóně nebyla až tak pevná.

To je pravda, byla horší, než jsme byli v minulosti zvyklí. Ona asi hrála roli i ta naše honba za góly a snaha soupeře přestřílet, tam jsme měli větší sílu. Máme prostě na čem pracovat. Pokusíme se najít nějakou rovnováhu, abychom pořád dávali dost branek, ale méně jich inkasovali. Ale budu se opakovat – ofenzivní fotbal máme raději…

Na jaké posily se mohou fanoušci teď těšit?

Máme z Karviné zpátky „Fulyho“ (Samuela Fuliera), za což jsem moc rád, protože u nás ukazoval svou kvalitu. Měl předtím i jiné nabídky z třetí ligy. Věřím, že přijde dobře připravený a že ho poslední angažmá psychicky nezlomilo, určitě rychle zapadne. Vrací se i „Stoša“ (Jan Stošek) ze Záblatí, kterého jsem tady dřív nezažil, ale chodil s námi na jaře už často trénovat a ukázal, že má na základ. Mohl by pomoci zkvalitnit naši defenzívu a navíc pořád ještě nevíme, jak na tom bude zdravotně „Spory“ (Martin Sporysz), takže by i tohle mohla být alternativa. Z Orlové se vrací Ruda Fonš, který sice druhou půlku jara taky promarodil, ale by měl zvýšit konkurenci v obraně. Dlouho nám chyběl Viki Kubinski, v závěru sezóny už vypadal slušně, je to další místní kluk a určitě se o šanci popere. A jsem moc rád, že zůstane Vítek Kořenek, na jaře ukázal, že je velmi kvalitní a platný pro tým.

Šanci dostávali i dorostenci. Bude to tak pokračovat?

Ondra Šalbut a Kuba Fichna se k nám přiřadili na poslední měsíc a je vidět, jak se zvedají. Tréninky s dospělými jim dávají hodně, a když nastoupili na hřiště, tak nezklamali. Naopak zápas od zápasu si zvykají na tvrdé souboje, přitom oba ještě mohou rok dva hrát i za dorost. Je to budoucnost bohumínského fotbalu, ale musejí být i trpěliví, pokorní, a když půjdou hrát za svou kategorii, tak potřebujeme, aby dorost táhli. Musí být vidět, že to na nich pak stojí. Jsem přesvědčen, že když na sobě budou makat, časem se budou tlačit i do základu. Kromě nich pak přicházejí z dorostu i Matyáš Kubala a Jirka Platoš, a uvidíme, zda se jim povede udržet se týmu.

Zpět →